Pavel Švanda Próza Filosofie Poesie Vzpomínky

28.4. dopis Anně Nedražší …

Nejdražší,
      Už dávno jsem nedostal tak mile nečitelný dopis. Karel ho vyzvedl v sobotu ráno ze schránky a s bezelstně provinilým úsměvem mi ho předal v neděli (!) večer. A teď si vesele představuj, jak radostný víkend jsem si tady protrpěl.
      „Teď bych docela ráda věděla, co si o tom všem myslíš“, píšeš ve svém dopise. Mám ho před sebou a je pro mě momentálně jediným důkazem, že jsem si Tě v dlouhých bezesných nocech nevymyslel. Je úterý dopoledne a včera nepřišlas, takže usedavě rýsuju ateliér, koukám z okna a raději si nemyslím už o ničem nic. Ty asi právě sedíš někde v zatuchlé kanceláři okresní správy VB a mně nezbývá než doufat, že zesnulá Jana B. není pouhou záminkou.
      Tak a víc psát už nebudu. Ne že by nebylo o čem, ale docela rád bych si s Tebou zase pro změnu povykládal in natura. Nevím, kdy přijedeš do Brna a přijedeš-li vůbec ještě někdy, ale dnes a ve čtvrtek budu celý den na kolejích, ve středu večer u strýčka.
                              Ahoj
                                        Pavel