Pavel Švanda Próza Filosofie Poesie Vzpomínky

Další dopis napsal Jirkovi Galuškovi

Ahoj Juro, dopis 3.06.81

Ahoj Juro,
       Minulý týden (přesně 27.3??.) tomu byl akorát rok, kdy jsem se Tvojí zásluhou ocitl tváří v tvář „První skice k podobizně“ a ve zcela jiném světě (po mnohomluvném večeru, prvních zmínkách o fenomenologii a dvou plzních v restauraci Svratka). Tento večer a pak první červencová neděle, maté a Vrbka, tři týdny v Praze, hodiny a hodiny u psacího stroje, krkonošská nádhera, znovu Vrbka, Vrbka, Praha a teď nakonec Anka… v porovnání s tím, co nyní prožívám se mi můj předcházející život jeví jako umatlaná šedá šmouha. Před pouhým rokem jsem se považoval za hotového člověka a svým cynismem jsem mohl dláždit svět. Od osmnáctých narozenin stoprocentní ateista a dneska mám na kolejích dvě bible, korán a statě o zen-buddhismu. Nikdy jsem nechtěl vstupovat do žádné církve, tak jako jsem nikdy nechtěl vstupovat nikam, smál jsem se všemu, co zavánělo organizacemi, institucemi, pravidly slušného chování a členskými příspěvky. Zvykl jsem si negovat cokoliv a revoltovat proti všemu tak vytrvale, že jsem už se i sám sobě protivil. A nakonec jsem stejně zjistil, že potřebuju někam patřit. Katolíky jsem si nevybral jen kvůli Ance (nevím, jestli znáš pamětihodný výrok Sváti Karáska, který Zdeňkovi řekl, že jediný pozitivní důvod, proč vstoupit do některé církve je kvůli ženské. Zdeněk je taky značně neortodoxní evangelík, myslím si, že z něj nikdy pravověrný křesťan nebude, natolik mi připadá v zajetí logiky, filosofie a svých integrálních představ o světě, který ho nutí neustále hledat rozumové pro a proti tam, kde je nutno pouze věřit.) Ze všech těch dobrých lidí, kterými jsem v poslední době obklopen, jsou mi katolíci nejbližší svou upřímnou bezelstností a srandovním puritánstvím (neboť i já jsem ve své přirozenosti bezelstný a srandovní puritán).
      Jasně že je tam spousta nesrovnalostí, dogmatismů a zášti (či spíše blahosklonného opovržení) vůči jinověrcům a bezvěrcům, ale který žalář světového názoru těmito zápory neoplývá? Jejich intolenrace je mnohdy zoufalá, ale je taky hlavní devízou jejich víry, kterou shledávám až neuvěřitelně silnou, absolutní, bezvýhradnou. Nedělám si žádné iluze o perspektivách naší civilizace, ale právě s těmito lidmi se o ni přestávám bát (navzdory Huxleymu, Orwellovi a všem podobným škarohlídům).
       Tuto neděli jsem byl ve Vrbce, Petr nebyl doma, takže jsem viděl v kostele poprvé Danu v akci, ve čtvrtek pojedu do Prahy, o prázdninách bych tam chtěl zakotvit nadýl, uričtě se na Tebe přijedu podívat.

Zatím ahoj,

Pavel